Moravský folklór
dnes proslavený barevnými kroji, cimbálovou muzikou a tanci jako je verbuňk, má hluboké kořeny, jejichž moderní uchovávání začalo až v éře národního obrození a systematického sběratelství 19. století.
1. Počátky zájmu: Romantismus a Národní obrození
Zájem o lidovou kulturu nevznikl na Moravě spontánně mezi venkovským lidem, ale byl aktivně podnícen vzdělanými vrstvami v reakci na osvícenské a germanizační tendence. V duchu evropského romantismu byla lidová kultura vnímána jako nejpůvodnější a nejčistší projev národní identity a jazyka, který bylo potřeba zachránit před industrializací a zapomněním.
První zaznamenané projevy zájmu sahají do 18. století. Přestože se jednalo spíše o kuriozity pro šlechtu, již v roce 1775 se objevuje písemná zmínka o předvedení Hanácké svatby ve Slavkově u Brna, což svědčí o raném uvědomění si scénického potenciálu lidových zvyků.
2. Zlatý věk sběratelství: Sušil a Bartoš
Skutečným základem pro veškeré pozdější folklorní hnutí bylo systematické sběratelství, které se rozvinulo v polovině 19. století.
František Sušil – Písňový kanon
Nejvýznamnější postavou je katolický kněz František Sušil (1804–1868). Sušil necestoval pouze po Moravě, ale i po českém Slezsku a Těšínsku. Jeho monumentální dílo, Moravské národní písně s nápěvy do textu vřaděnými (vydané poprvé v 60. letech 19. století), obsahuje na 2 300 písní a dodnes je považováno za základní pramen moravské lidové písně.
-
Sušilovo sběratelství bylo unikátní svou komplexností a tím, že zaznamenával jak text, tak autentický nápěv (melodii). I přes jistou redakční úpravu textů v romantickém duchu je jeho sbírka nepostradatelná.
František Bartoš – Všeobecný pohled
Na Sušilovo dílo navázal František Bartoš (1837–1906), který se zaměřil na širší spektrum folklóru a etnografie. Vydal zásadní díla jako Národní písně moravské (spolu s Leošem Janáčkem) a především Dialektologie moravská a Lid a národ. Bartošovo dílo přesahuje písně a zabývá se i lidovým tancem, krojem, zvyky, pověrami a archaickým jazykem, čímž položil základy moderní moravské etnografie.
3. Institucionální rozvoj a scénické předvádění
Získaný sběratelský materiál by upadl v zapomnění, kdyby nebylo snahy o jeho prezentaci a uchování. Klíčový zlom nastal na konci 19. století.
Národopisná výstava českoslovanská (Praha 1895)
Tato výstava je považována za klíčovou událost pro moravský folklór. Moravští etnografové a aktivisté (např. Jan Herben, Joža Úprka) zde iniciovali stavbu tzv. Národopisné vesnice, kde byly vystaveny originální nebo věrné repliky lidových staveb z moravských regionů (Slovácko, Haná, Valašsko, Lašsko).
-
Nejdůležitější bylo, že ve vesnici žili a pracovali skuteční venkované v krojích, kteří pro návštěvníky předváděli každodenní život, řemesla, tance a hudbu.
-
Výstava poprvé představila moravskou lidovou kulturu jako živý, pestrý a regionálně rozmanitý celek v celonárodním měřítku.
Vznik folklorních slavností (20. století)
Po roce 1918 se v nově vzniklém Československu, které se ideově opíralo o slovanskou vzájemnost, rozvinulo folklorní hnutí zaměřené na pořádání regionálních slavností, které měly upevňovat národní a regionální identitu:
-
Slovácký rok v Kyjově (1921): První a největší z těchto událostí, která slavila kulturní bohatství regionu a dala podnět k podobným akcím.
-
Valašský rok v Rožnově pod Radhoštěm (1925): V Rožnově se následně v průběhu 20. století zrodilo významné muzeum v přírodě – Valašské muzeum v přírodě, které hraje dodnes klíčovou roli v ochraně valašského folklóru a lidové architektury.
4. Folklór a Folklorismus – Poválečný vývoj
Po druhé světové válce nastala éra folklorního hnutí, kdy se formovala většina dnešních profesionálních a amatérských souborů.
-
MFF Strážnice (od 1946): Vznikl Mezinárodní folklorní festival Strážnice, který se stal největší a nejstarší událostí svého druhu v Československu, a dodnes je centrem moravského, českého a světového folklóru.
-
Vznik NÚLK: Původně Krajské středisko lidového umění, později transformované na Národní ústav lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici. Tato instituce se stala centrem pro odbornou dokumentaci, archivaci a metodickou pomoc souborům, čímž zajišťuje přežití tradic do budoucna.
-
Rozdíl mezi folklórem a folklorismem: Od konce 50. let se začal rozlišovat folklor (autentická, původní kultura) a folklorismus (jevištní, stylizovaná prezentace a interpretace tradic folklorními soubory), což je téma, které moderní etnografie stále řeší.
Moravský folklór je tedy dynamický fenomén, který se vyvíjel od raných, nesystematických záznamů přes intenzivní sběratelskou práci až po institucionální uchovávání v 20. a 21. století. Tím si zachoval neobyčejnou regionální rozmanitost a stal se jedním z pilířů české kulturní identity.
Čtěte dále:
