Historické zajímavosti jsou kategorie zaměřená na památky, příběhy a události, které formovaly historii regionu. Návštěvník zde najde informace o hradech, zámcích, kostelech, starých usedlostech, ale i o významných osobnostech a událostech, které se v oblasti odehrály. Cílem je přiblížit minulost srozumitelně a poutavě – nejen fakty, ale i příběhy, které dávají místům duši.
By Michal Tradice, Morava a víno
By Michal Tradice, Morava a víno
Číst dál: Zlatá horečka na Moravě: Kde se rýžovalo zlato a těžilo...
By Michal Tradice, Morava a víno
lidově zvaný Antonínek, je výjimečné poutní místo, které spojuje duchovní sílu, nádhernou přírodu, tradici a historii. Tato perla Slovácka se tyčí na návrší nad obcí Blatnice pod Svatým Antonínkem, kde je kaple zasvěcená svatému Antonínu Paduánskému. Místo je nejen cílem poutníků, ale i oblíbeným výletním bodem pro turisty, rodiny, cyklisty i fotografy.
Číst dál: ⛪ Svatý Antonínek – srdce moravského poutního kraje
By Michal Tradice, Morava a víno
Stačí pár kroků do kopce a ocitnete se na místě, kde se zastavil čas. Nad jihomoravským Bzencem, v tichu lesa a vinohradů, se tyčí malá barokní kaple. Nenápadná z dálky, ale o to silněji působící zblízka. Kaplička sv. Floriána a sv. Šebestiána není jen historickou památkou – je to místo, které dýchá pokorou, krajinou a příběhy našich předků.
Kaple byla postavena v polovině 18. století jako výraz vděku. Morová rána tehdy zasáhla mnoho oblastí, ale Bzenec byl ušetřen. Místní proto postavili svatyni na počest sv. Floriána – ochránce před ohněm a sv. Šebestiána – ochránce před morem. Stavba, která tu od té doby trvá, připomíná víru, odvahu i sounáležitost místních lidí.
Číst dál: Kaplička nad Bzencem: Klenot v srdci vinohradů s výhledem...
By Michal Tradice, Morava a víno
Kroměříž, často přezdívaná „Hanácké Athény“, je světově proslulá díky svému zámku a zahradám, které jsou zapsány na seznamu památek UNESCO. Ale málokdo ví, že jen pár kilometrů od tohoto historického klenotu se rozprostírá kraj plný dalších památek – od romantických zřícenin a renesančních zámků po přírodní skvosty a zapomenuté tvrze. Pojďme se podívat na to nejzajímavější, co můžete v okolí Kroměříže navštívit.
Vzdálenost: 9 km od Kroměříže
Jedna z nejzajímavějších a nejzachovalejších tvrzí na Moravě. Pochází ze 13. století a zachovala si středověký půdorys i renesanční úpravy. Po dlouhá léta sloužila zemědělským účelům, dnes se postupně obnovuje. Každoročně se zde konají Historické dny, které přitahují milovníky šermu, historie i rodiny s dětmi. Tvrz není běžně přístupná, ale lze si domluvit individuální prohlídku.
Číst dál: 🏰 Historické a kulturní památky v okolí Kroměříže:...
By Michal Tradice, Morava a víno
Mezi dvěma moravskými vesnicemi – Tupesy a Boršicemi – vede stará polní cesta, která dnes na první pohled vypadá nenápadně. Přesto má hluboký historický význam a po staletí sloužila jako hlavní spojnice nejen praktická, ale i duchovní a společenská. Dnes je to zhruba 2 km dlouhá trasa, kterou lze snadno projít pěšky nebo projet na kole – a přitom se dotknout příběhů, které přetrvaly v krajině.
Trasa z centra obce Tupesy (např. od obecního úřadu) do centra Boršic (náměstí u kostela sv. Václava) měří přibližně 2 km.
Nejkratší varianta vede:
ulicí Vinohradskou v Tupesech směrem na východ,
polní cestou přes rozhraní katastrů Tupes a Boršic,
kolem „Kříže u lípy“ – významné památky z roku 1879,
přímo ke vstupní části Boršic, odkud je to jen kousek do centra obce.
Trasa se částečně překrývá s historickou komunikací, po níž chodívali poutníci, kostelní průvody a pohřební procesí.
Ještě v 19. století a počátkem 20. století nebyla cesta mezi obcemi Tupesy a Boršice jen „zkratkou“. Byla:
hlavní spojnicí věřících s farním kostelem v Boršicích,
tranzitní trasou obchodníků, řemeslníků i sedláků,
procesní cestou při poutích a pohřbech,
místem, kde se odehrávaly drobné obřady a zastavení u sakrálních památek.
Obyvatelé Tupes docházeli do boršického kostela sv. Václava až do roku 1911, kdy Tupesy získaly vlastní farnost. Do té doby byla cesta duchovní tepnou obce.
Na cestě se nacházelo (a některé prvky zde zůstávají dodnes):
Kříž u lípy – postavený roku 1879 Antonínem Vávrou.
Symbol zastavení poutníků, modlitby a vděku.
Boží muka „od Boršic“ – nejstarší sakrální památka v Tupesech z roku 1677.
Křížné cesty – výraz pro polní cesty lemované kříži, dnes spíše památkový termín.
Tato zastavení dávala krajině duchovní rytmus – lidé u nich setrvávali, modlili se, kladli květiny nebo odpočívali.
Ačkoliv dnes mezi obcemi vede nová silnice, stará cesta zůstává přístupná a je ideální pro:
pěší procházku s historickým přesahem,
cyklistický výlet mimo hlavní provoz,
návštěvu památek Tupes i Boršic v jednom okruhu.
Cestu lze absolvovat za 30 minut chůze, v klidném tempu a s možností navštívit vinaře, památky nebo odpočinout pod stromem.
Obě obce – Tupesy i Boršice – mají zájem na zachování této historické trasy. V budoucnu by se mohla stát:
součástí naučné stezky,
trasy „po křížích a víře“,
nebo místní poutní cesty (např. do Velehradu, vzdáleného jen 4 km).
Zachování a označení trasy, doplnění o informační tabule a digitální průvodce (např. QR kódy) může tuto cestu proměnit v živý most mezi minulostí a současností.
Stará cesta mezi Tupesy a Boršicemi není jen zkratka mezi dvěma obcemi. Je to cesta mezi vírou a každodenností, mezi životem a vzpomínkou. Je to místo, kde kámen pamatuje modlitbu a prach cesty nese stopy předků.
A když po ní půjdete dnes, možná vás nebude vést jen mapa – ale i tiché vědomí, že kráčíte ve stopách těch, kdo tu byli před vámi.
By Michal Tradice, Morava a víno
V části obce Tupesy, která nese název Cihelná, stojí skromný, ale působivý kamenný kříž, jehož historie sahá do roku 1911. Tento kříž není jen symbolem víry, ale i společného úsilí místních obyvatel, kteří jej postavili z vlastních prostředků. Je tak památkou lidské sounáležitosti, vděčnosti a hrdosti na místo, kde žili.
Kříž najdeme v místní části Cihelná, na konci historické zástavby Tupes, směrem k polím. V době svého vzniku šlo o okrajovou část obce, kde se budovaly nové domy – často pro chudší rodiny, řemeslníky nebo zemědělce.
Kříž byl proto postaven jako ochrana nově vznikající osady, ale i jako duchovní orientační bod – místo modlitby, rozjímání a komunitního zastavení.
Rok 1911 nebyl náhodný. Právě v tomto roce se Tupesy osamostatnily jako farnost, a právě tehdy se místní občané rozhodli, že v nové části obce vztyčí svůj vlastní kříž – jako projev víry i identity.
Na rozdíl od některých jiných památek nebyl tento kříž postaven jediným donátorem, ale kolektivním úsilím. Lidé přispívali:
penězi,
materiálem,
pomocí při stavbě.
Díky tomu je tento kříž považován za skutečně „lidový“ památník víry.
Kříž je vytesán z kvalitního pískovce, stylově jednoduchý, ale pečlivě zpracovaný.
Má klasickou formu: sokl, dřík a kříž,
nese vytesaný letopočet 1911,
na čelní straně býval umístěn obraz nebo reliéf Krista, dnes často chybí nebo je nahrazen novým.
Památka je zasazena do nízkého podstavce v travnatém pásu, který ji odděluje od rušného života. I dnes zde místní často zastavují při procházkách nebo cestou z pole.
Kříž v Cihelně představoval:
ochranu nově zastavované části obce,
duchovní středobod pro místní obyvatele,
důkaz víry bez ohledu na sociální postavení.
V době, kdy nebyl v každé části obce kostel nebo kaple, plnily takové kříže roli komunitní svatyně – lidé se u nich modlili, slavili májové pobožnosti, rozsvěceli svíce o Dušičkách.
Památka prošla v průběhu let několika restaurátorskými zásahy. Největší oprava proběhla v 90. letech 20. století, kdy byl:
kříž očištěn od mechů a porostu,
zpevněn základ,
okolí doplněno o jednoduchý travnatý plácek.
Dnes o něj pečují buď místní dobrovolníci, nebo se na jeho údržbě podílí obec.
Cihelná dnes není samostatná čtvrť, ale její atmosféra klidného okraje obce zůstala. Doporučujeme:
projít si trasu po všech sakrálních památkách Tupes,
začít v centru obce, pokračovat ke kříži pod kaštany, Božím mukám, kříži u lípy a zakončit v Cihelně,
nebo spojit návštěvu s výletem na Velehrad, Modrou nebo do sklepných uliček.
Kříž v Cihelně není monument. Ale je kamenným otiskem lidské víry, solidarity a naděje. Je to místo, které nestavěl pán nebo šlechtic – ale lidé sobě navzájem. Stojí tam dodnes – v tichu, s pohledem do polí, a připomíná, že víra nemusí být veliká – stačí, když je opravdová.
By Michal Tradice, Morava a víno
Na okraji obce Tupesy, ve směru na Velehrad, se mezi dvěma vzrostlými kaštany nachází kříž z roku 1847, který po generace sloužil jako místo posledního sbohem. Nejde jen o sakrální památku, ale o živou součást tradice, která spojovala obyvatele obce s vírou, smrtí, úctou a pokorou.
Tento kříž pod kaštany byl svědkem nespočtu pohřebních průvodů, modliteb i tichého zastavení na cestě z domova na věčnost. Dnes zůstává jako paměť místa, kde se loučilo, plakalo i doufalo.
Kříž stojí na konci obce Tupesy směrem na Velehrad, u staré cesty, kudy dříve směřovaly pohřební průvody. Je umístěn mezi dvěma statnými kaštany, které mu dodávají výrazný rámec a symbolicky chrání místo klidu.
Lokalita je dobře přístupná pěšky i na kole, v bezprostřední blízkosti zástavby, ale přesto působí tichým a pietním dojmem.
Kříž byl vztyčen v roce 1847, v době, kdy ještě neexistovala moderní infrastruktura, a kdy se zesnulí vyprovázeli z domova až ke kostelu pěšky. Před vynesením rakve se pohřební průvod shromáždil právě u tohoto kříže – zde se konala:
první modlitba za duši zesnulého,
požehnání kněze (pokud byl přítomen),
rozloučení s širší komunitou.
Teprve odtud pokračoval průvod k farnímu kostelu v Boršicích (do roku 1911 byla obec Tupesy součástí boršické farnosti), nebo později na hřbitov ve Velehradě.
Kříž je vyroben z pískovce nebo opuky, typického kamene pro tento region.
Má klasickou podobu kamenného soklu, dříku a kříže,
na čelní straně býval nápis nebo letopočet,
kříž byl dříve doplněn o litinovou nebo kamennou sochu Krista.
Kaštany, které kříž lemují, jsou zřejmě vysazeny záměrně – jako stromy smíření a víry. V lidových tradicích byl kaštan vnímán jako ochránce duší a místo klidu.
Místo „kříže pod kaštany“ mělo v obci svou jasně danou roli:
shromažďovací bod při pohřbech,
pietní místo – tiché modlitby, rozloučení, uctění života,
symbol přechodu mezi světem živých a věčných.
I když se dnes již zesnulí nevyprovází po starých cestách, kříž zůstal jako memento toho, jak hluboce byla smrt přirozenou a duchovní součástí života.
Kříž byl v minulých desetiletích několikrát opravován a stabilizován, naposledy v rámci komunitních prací obce a dobrovolníků. Byl očištěn, zpevněn a jeho okolí upraveno do podoby malé odpočinkové zóny.
Dnes se využívá také při dušičkových pobožnostech a tradičních májových modlitbách.
Pokud navštívíte Tupesy, doporučujeme se u kříže pod kaštany zastavit:
jako součást procházky po sakrálních památkách obce,
během tiché chvíle vzpomínky nebo vděku,
nebo prostě jen proto, abyste zažili klidné místo s atmosférou věčnosti.
Z místa je výhled směrem na Velehrad, a za jasného počasí i na hřeben Chřibů – symbolický horizont, za který duše kráčí.
Z centra obce Tupesy jděte směrem na Velehrad. Po několika stech metrech, těsně za posledními domy na levé straně, uvidíte dvě vzrostlé kaštany a mezi nimi kamenný kříž. Není nijak označen turistickou značkou – ale najdete ho srdcem.
Kříž pod kaštany není turistická atrakce, ale památka hlubšího řádu. Místo, kde se loučilo s těmi, kteří kráčeli životem v Tupesech před námi. A i když odešli, jejich kroky zůstávají otisknuty v cestě ke kříži. A ten – mezi dvěma stromy života – stojí dál. Jako tiché Amen mezi generacemi.
Chceš k článku přidat mapu, QR kód k trasám po křížích v obci nebo grafiku k tisku? Stačí napsat, rád připravím.
By Michal Tradice, Morava a víno
Když procházíte malebnou krajinou mezi Tupesy a Boršicemi, může vám pohled sklouznout ke skromnému, ale důstojnému kamennému objektu. Na první pohled nenápadný, ale při bližším zkoumání Boží muka od Boršic odhalí svou skutečnou hodnotu – nejstarší dochovanou nemovitou památku obce Tupesy, postavenou již v roce 1677.
Tato sakrální památka má nejen historickou, ale i duchovní hodnotu. Je symbolem víry, tradic, paměti i odhodlání lidí, kteří ji v minulých staletích udržovali, opravovali – a především u ní hledali útěchu i poděkování.
Boží muka (latinsky martyrium) jsou drobná náboženská stavba, nejčastěji sloup nebo sloupková kaplička, která sloužila jako místo modlitby na cestách, památka na tragickou událost nebo projev víry a díků.
Tato konkrétní Boží muka od Boršic patří mezi tzv. sloupová muka, typická svým kamenným dříkem a hlavicí zakončenou drobným výklenkem nebo křížkem. Její prosté, ale pevné ztvárnění svědčí o řemeslné zručnosti a hluboké úctě k víře, kterou místní obyvatelé po staletí uchovávali.
Boží muka u cesty z Tupes do Boršic byla postavena roku 1677, v období po třicetileté válce, kdy se krajina opět pozvolna vzpamatovávala z útrap. Je pravděpodobné, že muka byla:
projevem díků za přežití morových ran,
poutním místem na cestě do farního kostela v Boršicích,
nebo památkou na osobní nebo komunitní událost.
V době výstavby Tupesy ještě neměly vlastní farnost ani kostel. Všichni obyvatelé docházeli na bohoslužby do Boršic, kam vedla právě tato historická cesta. Boží muka zde poskytovala duchovní zastavení – modlitbu, rozjímání, odpočinek.
Boží muka byla postavena z kamene (pravděpodobně pískovec), ve stylu venkovského baroka.
Sloupovitý dřík nese hlavici s výklenkem pro svěcený obrázek nebo reliéf,
horní část bývá zakončena malým křížkem nebo jehlancem,
celý objekt spočívá na kamenné podestě nebo mírně vyvýšeném soklu.
Díky relativní odlehlosti a úctě obyvatel nedošlo k zániku ani zásadní přestavbě – muka si zachovala autenticitu více než 340 let.
Boží muka nejsou jen „starý kámen u cesty“. Jsou:
historickým svědkem proměn krajiny,
symbolem duchovní tradice obyvatel Tupes,
místem tiché modlitby i rozloučení,
a často také orietačním bodem pro poutníky a zemědělce.
Je doloženo, že ještě ve 20. století se u muk konala májová pobožnost, modlitba růžence a zastavení při cestě na pohřeb nebo do kostela.
Památka se dožila dnešních dnů zejména díky péči obyvatel a později obce. V 80. a 90. letech 20. století proběhly drobné restaurátorské zásahy. V roce 2009 byla památka znovu opravena, očištěna a doplněna chybějícími prvky.
Obec Tupesy ji dnes eviduje jako kulturně chráněný objekt a součást své paměťové krajiny.
Boží muka najdete na staré cestě mezi Tupesy a Boršicemi, přístupné pěšky nebo na kole.
Okolní krajina nabízí krásné výhledy na Chřiby, možnost spojit výlet s návštěvou Muzea keramiky, Mlýna Tupesy nebo vinařů v Boršicích.
Ideální k zastavení během poutní trasy, cyklovýletu nebo v tichém čase rozjímání.
Boží muka od Boršic nejsou jen kus kamene u cesty. Jsou živou pamětí místa, svědkem stovek příběhů, tichých modliteb i běžného života. Nechte se jimi oslovit – v tichu, v přírodě, v krajině, která má co vyprávět. A třeba zjistíte, že i tak „malé“ místo umí zanechat hlubokou stopu.
C
By Michal Tradice, Morava a víno
Na první pohled obyčejný kamenný kříž, jakých jsou na Slovácku desítky. Přesto se Kříž u lípy mezi Tupesy a Boršicemi stal něčím víc – památkou, která i po více než sto letech připomíná dávné poutníky, zbožné sedláky i někdejší cesty, které mizí z map, ale ne z paměti.
Kříž stojí na rozhraní katastrů obcí Tupesy, Boršice a Buchlovice, u bývalé polní cesty spojující právě Tupesy s Boršicemi. Jeho přesná poloha se nachází u solitérní lípy, která byla tradičně vysazována jako strom ochrany, víry a odpočinku. Místo je dnes přístupné pěšky nebo na kole, ideální pro krátkou procházku s duchovním přesahem.
Kříž zde byl vztyčen v roce 1879, a to Antonínem Vávrou, tehdejším občanem Tupes. Sloužil nejen jako místo rozjímání, ale také jako orientační bod na důležité spojnici mezi obcemi. Tato cesta měla v té době daleko větší význam než dnes.
Je důležité zmínit, že Tupesy až do roku 1911 spadaly pod farnost Boršice, a místní obyvatelé tak docházeli na bohoslužby právě po této cestě. Kříž se tedy stal nejen duchovní oporou, ale i místem zastavení poutníků a modlitby na cestě.
Umístění kříže vedle osamělé lípy není náhodné. V lidové tradici byla lípa považována za strom ochrany a často se vysazovala u studánek, kapliček či právě křížů. Lípa zde představuje živý organismus, zatímco kříž je připomínkou věčnosti a ukotvení v hodnotách.
Spolu tvoří místo klidu, kam se mnozí dodnes vrací pro chvíli ticha, k modlitbě nebo jen proto, aby se zastavili v krajině, která mluví.
Kříž u lípy není v Tupesech jediný. Obec je bohatá na drobné sakrální památky, které odrážejí silnou víru a zbožnost zdejších obyvatel:
Boží muka v místní části„od Boršic“
Nově zrekonstruovaný dvouramenný kříž s nápisem na kameni : SUPREMAE MA IEST HONET GLOSS TRIADIS HOC MONVMEN TVM ERECTUM PROCV E: D.M.F. EX C. WELLE ANO 1677.V překladu: Nejvyššímu majestátu ctihodné a slavné nejsvětější Trojice postaven tento památník péčí E: D.M.F. z konventu velehradského roku 1677Nejstarší nemovitá památka dochovaná na území obce Tupesy. Barokní Boží muka je provedena z hrubozrnného křemičitého pískovce. Podle nápisu datován do r. 1677. Vrchol je tesán ve tvaru kříže bez korpusu Krista, střední část je zdobena nejstarším vyobrazením znaku obce Tupesy, tj. hroznem a vinařským nožem.
Kříž pod kaštany – za obcí směrem na Velehrad pod kaštany
Byl postaven v roce 1847 na konci vesnice při silnici na Velehrad. Lze říci, že tento kříž patří k nejvýznamnějším v obci, protože se v těchto místech konávalo poslední rozloučení se zesnulými občany, kteří byli převážení na hřbitov na Velehrad. Podle kronikáře obce se poslední rozloučení konalo v roce 1971.
Kříž v části obce Cihelna – u odbočky k podniku smaltovna
Postaven nákladem občanů v roce 1911. Byl postaven na konci tehdejší zástavby.
Kříž – v polní tratí Padělky – nad hřištěm
V roce 1926 byl nákladem manželů Marie a Konráda Králíkových postaven kříž s výraznými novogotickými prvky v polní trati Padělky.Byl postaven na hranici velkého pozemku, na paměť koupě tohoto pozemku manželi Králíkovi. O pozemek mělo zájem více uchazečů, ale nový majitelé ostatní přeplatili.Dnes je poblíž kříže na místě vyhlídkového bodu s krásným rozhledem na panorama Chřibů umístěno posezení. Vedle kříže vede zpevněná cyklotrasa Tupesy–Velehrad – Zlechov. Z cyklotrasy je nádherný výhled na panorama Chřibů i Bílých Karpat.
Kříž v polní trati Rákoš –(na„rákošní cestě“, která vede do lesa zvaného Rákos)
Kříž nechali postavit rodiče pana Jana Vávry z domu č.p. 39 v roce 1894, po jeho smrti.Mládenec Jan Vávra – jako jediný mužský pokračovatel významného selského rodu – zemřel mlád na cukrovku, jako svobodný. Kříž zde stojí na jeho památku „Ke cti a chvále Boží“ dodnes.Pozemky tohoto movitého selského rodu rodiče pana Vávry věnovali z části obci.
Kříž„U krátkého potůčku“ – tzv.„Zelený kříž“
Kříž nechali na rozcestí cest do Břestku a na Chabaně postavit manželé Antonín a Aloisie Tománkovy v roce 1929. Podle pamětníků byl kříž postaven jako poděkování pana Tománka za šťastný návrat z ruského zajetí během I. světové války. Pan Tománek byl jedním z posledních, kteří se z této války vrátili domů.Stavbu kříže, která nebyla jistě levná ani v tehdejší době, realizovali ačkoliv měli 10 dětí.
Kříž v polní trati Kaménky
Kříž byl postaven na paměť tragické události, která se stala v roce 1941. Tehdy pan Josef Tománek z usedlosti č.p.4 svážel obilí a právě v těchto místech, kde cesta vedla hlubokým úvozem byl stržen pod kola plně naloženého vozu a zahynul. Kříž nechali postavit v roce 1942 pozůstalí a občané Tupes. Ještě po mnoho dalších let bylo v ústním podání předáváno, že k neštěstí došlo v neděli v den pracovního klidu, kdy si hospodář i dobytek užívali po celo-týdenní práci zaslouženého a potřebného klidu. Datum události dodnes dosvědčuje nápis na kříži.
Kříž u kaple
Dle datace byl postaven v r. 1851. Původně stál uprostřed obce před dřevěnou zvonicí – v místě dnešního památníku obětem II. světové války. Byl postaven pravděpodobně nákladem tupeských hrnčířů a je někdy nazýván „hrnčířský“ kříž.Na místě dřevěné zvonice byla v letech 1854-1857 postavena kaple „Navštívení P.Marie“ a kříž byl při výstavbě památníku padlých přemístěn ke kapli.
Kříž v místní části Souhrady– předzahrádka u Maňásků
Kříž v Souhradech byl v době svého vzniku – v roce 1847 – zvláště významný tím, že stál při frekventované polní cestě za okrajem obce, kterou projížděly všechny povozy a kolem kterého procházeli téměř všichni občané, kteří šli pracovat do polí, či vinohradů.Místo pro stavbu věnoval pan Josef Pleva (dům číslo popisné 143) a byl postaven nákladme občanů.V roce 1847, kdy byl tento kříž vystavěn, stál na konci obce. Dnes je obklopen cestami a rodinnými domky. V době jeho vzniku byl obklopen poli, vinohrady a sady.Tvář krajiny se výrazně mění, ale tento a další kříže zde stojí z vděčnosti svých dárců a jako připomínka víry našich předků, díky které zde dnes stojíme i my.
Památník návštěvy Jana Pavla II.
Jan Pavel II. vstoupil na půdu obce Tupesy 22.4.1990 po přistání vrtulníku na hřiště v Tupesích. Odtud pokračoval na Velehrad .Dne 30.5.2021 byl pobliž místa přistání vedle cyklostezky Jana Pavla II. vztyčen památník této události. Autor díla: akad. sochař Otmar Oliva, Petr Novák. Stavbu památníku zaštítila Obec Tupesy. Většina prostředků na jeho úhradu byla věnována z darů a sbírek.
Pomník obětem II. sv. války – u kaple 1946
Pomník obětem II války věnovali v roce 1946 občané Tupes z iniciativy tehdejší organizace Čsl- strany lidové.Pomník připomíná oběť deseti Tupeckých občanů, kteří během války padli, nebo byli popraveni.
Pomník obětem I. sv. války – u školy
Postaven nákladem občanů a mládeže obce v roce 1920.Občané Tupes bojovali zejména na ruské a italské frontě, řada z nich také jako legionáři.V I. světové válce bojovalo 244 vojáků z Tupes. Padlo 33 tupeských občanů.
Socha Sv. Jana Nepomuckého – u mostu přes potok
Socha sv. Jana Nepomuckého v podživotní velikosti.Socha je osazena na kamenném podstavci krytém profilovanou římsou. Architektura podstavce je opracována sekáním, na přední straně je patrný letopočet 1735. Vlastní socha světce je znázorněna jako postava stojící v kontrapostu, třímající v rukou kříž s korpusem Krista, oděná almucí, rochetou a klerikou, s biretem na hlavě. Postava stojí na čtvercové základové desce. Původně byla kolem hlavy umístěna kovová (s největší pravděpodobností pozlacená) svatozář s pěti hvězdami. Povrch sochy je opatřen polychromní úpravou.Vznik sochy bezpochyby souvisí s rozšířením úcty k tomuto světci v době barokní. Sochy a úcta k tomuto světci v mnoha zemích Evropy připomínají někdejší soustátí Svaté říše římské dodnes.
Navštívit Kříž u lípy je ideální spojit s krátkým výletem z Tupes:
pěšky nebo na kole po staré cestě směrem na Boršice,
nebo po cyklotrase Tupesy – Velehrad – Modrá – Salaš.
Po cestě můžete navštívit Muzeum tupeské keramiky, Mlýn Tupesy, nebo ochutnat víno u místních vinařů.
Kříž, ač malý, je velkým svědkem minulosti. Je to připomínka doby, kdy se chodilo pěšky a modlitba nebyla formou, ale přirozenou součástí života. Je to bod v krajině, kde se můžete zastavit – a možná najít něco, co v ruchu současného světa uniká.
Návštěva takových míst nepatří do kategorie „atrakcí“, ale prožitků. A takový prožitek si odnesete i od kříže mezi Tupesy a Boršicemi – v tichu mezi lípou, kamenem a širým krajem.
Více o památkách v Tupesech najdete na regionálním webu www.buchlovjaci.cz.
Strana 1 z 4
