Císařské hody: Tradice, kterou nám nařídil sám panovník
Zatímco klasické hody se v každé vesnici slaví v jiný čas – podle toho, komu je zasvěcen místní kostel – existuje jeden termín, který kdysi sjednotil celou zemi. Císařské hody, slavené zpravidla třetí říjnovou neděli, jsou fascinujícím spojením lidové veselice a osvícenského nařízení.
Proč „Císařské“? Trocha historie
Představte si 18. století. Rakouské císařství bylo plné tradic, ale každá obec slavila své hody jindy. Pro hospodářství to byla katastrofa – lidé neustále cestovali z vesnice na vesnici, hodovalo se, pilo a nepracovalo.
Císař Josef II., známý svými reformami a smyslem pro efektivitu, se rozhodl s tímto „hýřením“ skoncovat. V roce 1786 vydal nařízení, kterým stanovil jeden společný termín pro celou říši. Vybral neděli po svátku svatého Havla (16. října), proto se těmto hodům dodnes říká také havelské.
Ačkoliv se lidé zpočátku bouřili (chtěli slavit i své původní hody), postupem času si tradici oblíbili a začali jí ironicky i z úcty říkat „Císařské hody“. Mnohde se tak dnes slaví hody dvoje – ty „pravé“ kostelní a ty „císařské“.
Průběh hodů: Od ranního požehnání po noční veselici
Císařské hody nejsou jen o jídle. Je to několikadenní maraton rituálů, které mají svůj pevný řád.
1. Stavění máje
Stejně jako v květnu, i na hody se často staví mája. Je to signál pro celé okolí, že v obci začíná sláva. Májka bývá ozdobena věncem a pentlemi a musí se pečlivě hlídat před přespolními mládenci.
2. Krojovaný průvod a žádání o hodové právo
Hlavní postavou je první stárek. Ten spolu s chasu a dechovou hudbou obchází vesnici. Nejdůležitější zastávka je u starosty (nebo dříve u pana faráře), kterého chasa žádá o „povolení hodů“ neboli o hodové právo. Jde o symbolické předání vlády nad obcí mladým lidem.
3. Hodová mše svatá
I když mají Císařské hody světský původ, v neděli ráno se komunita schází v kostele. Je to chvíle díkůvzdání za úrodu a prosba o požehnání pro celou vesnici.
4. Hodová zábava a sólo pro stárky
Večer patří lidové veselici. Tančí se česká i moravská beseda, hraje dechovka a vrcholem je sólo pro stárky a jejich partnerky. Atmosféra v sále plném barevných krojů je nezapomenutelným zážitkem.
Co nesmí chybět na tabuli?
Hody jsou odvozeny od slova „hodovat“, a jídlo je tedy klíčové. Tradiční hodové menu je symbolem hojnosti:
-
Hodová husa nebo kachna: Klasika se zelím a knedlíkem.
-
Hodonínské (nebo jiné regionální) koláče: Malé vázané koláčky s tvarohem, mákem a povidly, sypané drobenkou.
-
Víno a pálenka: Zejména na Moravě teče víno proudem a připíjí se na zdraví sousedů.
Císařské hody dnes: Živý folklór
Dnešní Císařské hody už nejsou jen o josefínském nařízení. Jsou důkazem, že lidé mají potřebu se setkávat, udržovat tradice svých předků a být hrdí na místo, kde žijí. I když se kroje dnes už nešijí doma, ale často půjčují, energie a radost z tance zůstávají stejné jako před dvěma sty lety.
Pokud máte tu možnost, navštivte Císařské hody v některé z obcí na Slovácku, Hané nebo v Čechách. Zažijete pohostinnost v její nejčistší podobě.
Čtěte dále:
