Moravský slovácký verbuňk
je jedním z nejvýraznějších a nejsložitějších projevů české lidové kultury. Je to výhradně mužský sólový tanec, který byl v roce 2005 zapsán na Reprezentativní seznam nemateriálního kulturního dědictví lidstva UNESCO.
Verbuňk je mnohem víc než jen sled akrobatických kroků – je to tanec s bohatou historií, silným regionálním vymezením a jedinečnou strukturou, která kombinuje pevný rámec s naprostou improvizací tanečníka.
Historie a Funkce tance: Od náboru k UNESCO
Název tance "verbuňk" (německy Werbung – najímání, ucházení se) přímo odkazuje na jeho původní funkci.
Verbování a rané formy (18. a 19. století)
Počátky verbuňku na Moravském Slovácku sahají do 18. a 19. století a jsou neoddělitelně spjaty s praxí nuceného náboru rekrutů do habsburské armády, tzv. verbováním.
-
Vojenský impuls: Tanec byl původně předváděn vojenskými tanečníky na náborových shromážděních, aby zapůsobili na mladé muže a přiměli je ke vstupu do armády. Tyto projevy byly plné energie, hrdosti a akrobacie.
-
Tanec na rozloučenou: Postupně se verbuňk transformoval na rituální tanec mladých mužů, kteří byli odváděni (verbováni) na vojnu. Sloužil jako:
-
Projev síly a vzdoru: Tanečník jím ukazoval svou zdatnost, hrdost a nepokořenou mužskou energii před odchodem na často dlouhou a nebezpečnou vojenskou službu.
-
Výzva a namlouvání: Byl to také soutěžní tanec před dívkami, kde tanečník demonstroval svou fyzickou zdatnost a šikovnost.
-
Po zavedení všeobecné branné povinnosti v roce 1781 nábor v původní formě zanikl, ale tanec již pevně zakotvil v lidovém prostředí a stal se součástí folklorních slavností (hody, fašank, svatby, zábavy).
Zápis do UNESCO (2005)
Vysoká umělecká úroveň, složitost a kontinuální živá tradice vedly k tomu, že byl verbuňk v roce 2005 jako první český prvek zařazen na seznam Mistrovských děl ústního a nehmotného dědictví lidstva UNESCO. Tento zápis potvrdil jeho výjimečný kulturní význam pro region Slovácka a celý svět.
Struktura a Kompozice Verbuňku
Verbuňk je sice improvizovaný, ale řídí se pevným kompozičním rámcem, který obvykle sestává ze tří hlavních částí a od tanečníka vyžaduje cit pro gradaci a rytmus.
1. Předzpěv (Volný rytmus)
-
Tanec začíná zpěvem – tanečník (nebo skupina tanečníků) zazpívá baladickou či epickou verbuňkovou píseň, často s tematikou vojny, odluky či náboru.
-
Zpěv je rytmicky volný (bez přesného, pevného tempa) a slouží k navázání kontaktu s cimbálovou muzikou a publikem, a k nabrání energie.
2. Pomalá taneční část (Válaná)
-
Po dozpívání následuje první instrumentální část v pomalém až středním tempu (tempo rubato).
-
Tato část je charakterizována válavými a rozvážnými kroky, které zdůrazňují rytmus a melodii.
-
Tanečník zde předvádí základní obraty, kroky a krokové variace, které slouží jako předehra k rychlé části. Pohyb je ladný a často s důrazem na držení těla a kroj.
3. Rychlá taneční část (Cifrování)
-
Tempo se zrychlí a začíná vlastní verbuňk – fáze intenzivního cifrování. Tato část je zcela improvizační a soutěžní.
-
Cifry (figury) jsou jednotlivé krokové a skokové variace, které tanečník kombinuje a navazuje na sebe.
-
Tanečník předvádí svou fyzickou zdatnost, technickou přesnost, originalitu a především schopnost reagovat na dynamiku a rytmus živé hudby. Tato část slouží k vyvrcholení tance.
Základní stavební prvky Verbuňkových Kroků (Cifry)
Ačkoliv je každý verbuňk jedinečný, existuje soubor základních prvků, které tvoří stavební kameny cifrování.
A. Skoky a Výskoky
Skoky jsou esenciální pro demonstraci energie a síly.
-
Vysoké výskoky: Tanečník vyskakuje co nejvýše z místa nebo z krátkého rozběhu. Často je doprovází rozmáchlý pohyb paží zdola nahoru, který pomáhá zdůraznit výšku a udržet rovnováhu.
-
Výskoky s nůžkovým vykopnutím: Nohy se v letu zkříží nebo "rozstřihnou" v nůžkový pohyb.
-
Náskok s otočkou (ŠH): Rychlý skok dopředu, po němž následuje mohutná otočka; slouží k získání prostoru a dynamiky.
B. Prvky s holínkami (Tlesky)
Zvuková složka je pro verbuňk velmi důležitá; verbuňk se tradičně tančí v okovaných botách.
-
Tleskání o holínku: Tanečník se tleskne jednou nebo oběma rukama o patu, holeň nebo podrážku holínky, často během výskoku nebo otočky. Zvuk tlesknutí dodává tanci rytmický akcent.
-
Sklapování podpatků: V rychlejších pasážích se využívá rytmické sklepkávání (cifrování) okovaných podpatků.
C. Náklekové figury a dřepy
Tyto prvky ukazují sílu nohou a kontrolu těla.
-
Náklekové figury: Prováděné s dynamickým pérováním v dřepu, podřepu nebo výpadu, střídavě vpravo a vlevo. Záda zůstávají vzpřímená, ruce pomáhají s rovnováhou, často jsou v širokém rozpažení.
-
Otočky ve dřepu: Tanečník se otáčí kolem vlastní osy, zatímco je v hlubokém dřepu, což je fyzicky velmi náročné. Zdatnější tanečníci přidávají i přednožení propnuté nohy v dřepu.
Regionální Rozmanitost a Styly
Verbuňk se dělí do šesti hlavních regionálních typů, které se liší právě v tom, jaké cifry, kompozice a hudební doprovod preferují. Styl tance je přímo svázán s místní krojovou oblastí.
V současné době se o uchování, výzkum a předávání tradice stará především Národní ústav lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici a každoroční Soutěž o nejlepšího tanečníka slováckého verbuňku na MFF Strážnice, která je vrcholem celého folklorního roku.
Čtěte dále:
