FAŠANKOVÝ ZPĚVNÍK
Fašank na Moravě: Šavle, gajdy a píseň, co nekončí
Když se řekne fašank nebo masopust, každému se vybaví něco jiného. Někdo vidí koblihy, zabíjačku, jiný masky, ale u nás na Moravě slyšíme hlavně ryk gajd a rytmické údery dřevěných šavlí o zem. Je to čas, kdy se chasa chopí vlády nad dědinou a skrze písničky, které se dědí z otce na syna, vyprovodí zimu a připraví nás na nadcházející půst.
Od úvodního zvolání po poslední skleničku
Fašank není jen náhodné zpívání, je to rituál s jasným řádem. Vše začíná úvodní písní „Ej hora, hora“, kterou chasa oficiálně zahajuje tanec. Je to chvíle, kdy se celá vesnice zastaví a naslouchá volání frajárky, která láká šohaje k sobě domů, zatímco jsou naši v kostele.
Magický tanec Pod šable
Nejvýraznějším prvkem našich ostatků je bezpochyby tanec Pod šable. Chlapci, kterým se říká fašančáré, při něm obcházejí domy a za doprovodu gajdoše předvádějí tanec s dřevěnými šavlemi. Písně jako „Pod šable, pod šable“ nebo „Teče voda z vinohrada“ tvoří páteř celého dopoledne.
Zpívá se o všem, co k životu na dědině patří:
-
O jídle a výslužce: „Dajte ně slaninu, ať sa napasu“.
-
O humoru a šibalství: O tom, jak fašančáré ošidili dívča v tanci.
-
O každodenních starostech: Od starých bab, co se nechtějí vdávat, až po tatíčka, co je vozil na tragači do lesa.
Drsný i něžný humor našich předků
Lidová tvořivost se nezastaví před ničím. Fašankové písně jsou proslulé svou přímostí a občas i peprnějším humorem. Ať už jde o popichování sousedů, aby zabili tu sviňu, co zažrala galána, žerty na účet faráře nebo veselé sloky o tom, co se děje pod rebríkom. Vše je bráno s nadhledem. Je to čas, kdy je dovoleno se smát všemu a všem, než přice tichý čas pokání.
Už sa fašaňk krátí
Všechno krásné jednou končí. S blížícím se večerem se tempo zrychluje a písně jako „Zhusta chlapci, zhusta“ připomínají, že konec masopustu je za dveřmi. Poslední poděkování hospodářům, poslední přání s Pánem Bohem a slib, že šak my na rok zase na ostatky dojdem.
Náš zpěvník, který právě otevíráte, je víc než jen soupis textů. Je to paměť naší obce, je to radost, kterou chceme sdílet, a je to důkaz, že nedakoňská tradice žije dál. Račme tedy veselí byt, a jak se v poslední písni zpívá – v krku nám vysušilo, tak sa pojďme napit.
I. ZAHÁJENÍ FAŠANKU / ÚVOD
Ej hora, hora
Ej hora, hora, zelená hora,
a z tej horenky, kdosi ňa volá.
Volá ňa, volá, frajárka moja,
přijď k nám šohajku, sama su doma.
II. HLAVNÍ FAŠANKOVÉ PÍSNĚ
Ej fašanky, fašanky
Ej fašanky, fašanky, ej veliká noc bude,
ej kdo nemá kožúška, ej temu zima bude.
Ej běžela ovečka hore do kopečka,
a beránek za ňu vyskočil si na ňu.
Ej gajdošku s gajdama, obrať sa, poď s nama,
na druhú dědinu namlúvat děvčinu.
Ej dala bych ti dala třeba pod rebríkom,
dyby sa nedíval farár s kostelníkom.
Ej má milá, máš pěkné kolena,
pusti ňa mezi ně, budeme rodina.
Ej dybych já byl věděl, kde ňa budú věšat,
nechodíval bych já šibeničky tesat.
Tancoval tlustý s tlustú
Tancoval tlustý s tlustú v komoře za kapustú,
žaba jim gajdovala, slaměné gajdy mala.
Tancoval tenký s tenkú v komoře za puténkú,
žaba jim gajdovala, slaměné gajdy mala.
III. TANEC POD ŠABLE
Pod šable
Pod šable, pod šable, aj pod obušky,
my všecko bereme, aj plané hrušky.
Tady nám nedali, tady nám dajou,
komára zabili, slaninu majou.
Fašanku, fašanku, velká noc bude,
kdo nemá kožucha, zima mu bude.
Já nemám kožucha, zimú sa třasu,
dajte ňa slaninu, ať sa napasu.
Fašančáré, to sú…
Fašančáré, to sú chlapci,
ošidili dívča v tanci.
Lárom, fárom, pod kočárom,
dalo dívča fašančárom.
Do šátečka červeného,
rozmarýnu zeleného.
Gajdoš, gajdoš, dobrý gajdoš,
gajdoval by týdeň za groš.
Teče voda z vinohrada
Teče voda z vinohrada do dolního konca,
staré baby do roboty, mladé do tanca.
V jednej ďúře netopýři, v druhej ďúře vrabci,
kdo jich bude vybírati, nedakoňští chlapci.
Náš tatíček nebožšíček, dej mu Pánbú nebesa,
on vozíval staré baby na tragači do lesa.
IV. OBCHŮZKOVÉ A ŽERTOVNÉ
Hop dívča ne moje
Hop dívča ne moje,
prehodím ťa pres oje,
pres osíčko, pres osy,
hop dívča moje si.
Hop dívča mariáš,
z turkyniska nohy máš,
sochorem sa opasuješ
a měchem sa podpíráš.
Hospodář, hospodyň
Hospodář, hospodyň, pěkně vám děkujem,
za vašu uctivost, byďte s Pánem Bohem.
Byďte s Pánem Bohem, ostávejte v dobrém,
šak my na rok zase na ostatky dojdem.
V. ZÁVĚR FAŠANKU
Fašaňku, fašaňku
Fašaňku, fašaňku, už je ťa namále,
jako tej rosenky na zelenej trávě.
Už sa fašaňk krátí, už sa nenavrátí,
staré baby lajú, že sa nevydajú.
Na konci fašaňku, kdo nemá galánku,
už ju mět nebude, protože púst bude.
Zhusta chlapci, zhusta
Zhusta chlapci, zhusta, konec masopusta,
masopust sa krátí, už sa nenavrátí.
Bylo nás bratránkú jedenáct,
všecky nás odvedli v Brně na jeden ráz.
Pěsničku sme vyzpívali (úplný konec)
Pěsničku sme vyzpívali, račme veselí byt,
v krku sa nám vysušilo, dajme sa napit.
Holbu vína, holbu piva, holbu páleného,
eště k tomu, paní mámo, něco smaženého.
Čtěte dále:
